Kunderovy paradoxy

Klára Pirklová

Jungman v antologii české literatury poukazuje na jisté paradoxy v Kunderově tvorbě. Na jedné straně tu máme bravurního vypravěče, který ovládá své řemeslo brilantně. Na druhé straně poukazuje na to, že Kundera si žánr románu přizpůsobuje pro své potřeby. Obratně zapojuje do románu filozofické-historické úvahy, přitom však nepostupuje nikterak logicky. Motivy propojuje dle potřeb, hýří ironií, vtipem a dochází k paradoxním závěrům.

Je to právě Kunderův styl vyprávění, který dokáže na jedné straně důsledně kategorizovat témata do jednotlivých pojmů, jako je těžkost, lehkost, násilí, něha, intimita, perverze, kýč, soucit. Aby s velkou přesvědčivostí docházel k šokujícím (a nelogickým) závěrům. Aniž by však čtenář cítil, že si s ním autor nějak hraje či cítil v jeho logické konstrukci nějakou trhlinu.

Kundera si podle Jungmana vypracoval vypravěčskou metodu, v níž je mistr. Byť by se u jiných autorů tak odvážné kategorie a metafory snadno staly bezduché a s příběhem nesouvisející, u Kundery je to díky jeho vypravěčskému styl právě naopak. Jeho úvahy mají vysokou stylistickou úroveň, důmyslnost a i osobitý vhled.

Nesnesitelná lehkost bytí je v tomto ohledu podle Jungmana nejvíc vybroušené dílo. Briskně kombinuje vtip, atmosféru doby i existenciální rozměr. Daří se mu vystavět příběhy, do nichž se čtenář vžívá, nechává se (Kunderovými slovy) „naivně svést jejich silou a poezií“. Příběh se mu tak stává bytostně blízký.

Jungman tak oceňuje Kunderu nikoli jako filosofujícího autora, nýbrž jako vypraveče, který přesně ví, co a jak použít, aby to u čtenáře zafungovalo.

Příspěvěk je v plném znění k dispozici v Digitální knihovně AV ČR, případně za 30 Kč ke stažení na Ústavu české literatury AV ČR.

Seznam použité literatury:

Jungman, M. (2005) Kunderovské paradoxy. In PŘIBÁŇ, Michal, ed. Z dějin českého myšlení o literatuře: antologie k Dějinám české literatury 1945-1990. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2005. ISBN 80-85778-48-3.