Nesnesitelná lehkost bytí
Eliška Valíčková
Kniha nesoucí název Nesnesitelná lehkost bytí je pro tuto kolekci klíčová a budeme se k ní a k jejím myšlenkám neustále vracet. Nyní bychom ji ale rádi celkově představili.
Tento román byl napsán v českém jazyce v letech 1980 až 1982 a vydán byl 1985 v Kanadě. U nás vychází až v roce 2006 v nakladatelství Atlantis. Ve francouzském překladu vyšel již roku 1984 a patří k nejznámějším a nejvýznamnějším dílům nejen u nás, ale i po celém světě.
Román nám představuje čtyři hlavní postavy – Terezu, Tomáše, Sabinu a Franze. Odehrává se mezi lety 1968 až 1975 a snaží se i o zachycení tehdejší doby. Hlavním tématem románu je existence a to, co znamená být člověkem. Kundera se v díle zabývá otázkami identity, svobody, lásky a sexuality, vztahem jednotlivce k dějinám a společnosti. Hlavním motivem díla je myšlenka „nesnesitelné lehkosti bytí“ vztahující se k lidské existenci, k lehkosti a těžkosti života. Podle něj je lidský život nesmírně lehký a křehký, protože je příliš krátký a jedinečný, aby se opakoval, a zároveň je nesmírně těžký a závažný, protože má velký význam a důležitost.
Citát z knihy mluvící o zmíněné problematice a který vede k hlubokému zamyšlení zní: „Je-li věčný návrat nejtěžším břemenem, pak se mohou naše životy jevit na jeho pozadí ve vší nádherné lehkosti.“
Vypravěč dále pokračuje slovy: „Ale je tíha opravdu hrozná a lehkost nádherná? Nejtěžší břemeno nás drtí, klesáme pod ním, tiskne nás k zemi. Ale v milostné poezii všech věků žena touží být zatížena břemenem mužova těla. Nejtěžší břemeno je tedy zároveň obrazem nejintenzivnějšího naplnění života. Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější." [1, s.13-14]
Dalším citátem zabývajícím se motivy lehkosti a těžkosti je například: „Všichni považujeme za nemyslitelné, že by láska našeho života mohla být něčím lehkým, co neváží; domníváme se, že naše láska je tím, co musilo být že bez ní by náš život nebyl naším životem.“ [1, s.44]
Tématem lehkosti a těžkosti se Milan Kundera zabývá velmi do hloubky, a snaží se tak vyjádřit svůj postoj k této problematice a pohled na svět. Podle Milana Kundery je život nesmírně lehký, protože je krátký a unikátní. Těžkost spočívá v závažnosti a důležitosti života každého z nás a také musí každý nést tíhu svých rozhodnutí. Nic se neopakuje, čas nelze vrátit zpět a ani činy a slova se nedají vzít zpět. Lidé by tedy měli být schopni přijmout svůj krátký a jedinečný život jako dar a užít si jej a netrápit se zbytečně starostmi.
Tuto filozofii Miroslav Kundera ilustruje postavami, kdy Tomáš je muž mající rád lehkost, svobodu a nezávislost, kdežto Tereza je žena toužící po těžkosti, zodpovědnosti a věrnosti. Román nás provází vztahem těchto dvou lidí, kteří se snaží nějakým způsobem vyrovnat s těmito rozdíly, které mezi nimi panují.
„Co si tedy máme zvolit? Tíhu nebo lehkost? Tuto otázku si kladl Parmenides v šestém století před Kristem. Viděl celý svět rozdělen na dvojice protikladu: světlo – tma; jemnost – hrubost; teplo – chlad; bytí – nebytí. Jeden pól protikladu byl pro něho pozitivní (světlo, teplo, jemnost, bytí), druhý negativní. Takové dělení na pozitivní a negativní pól nám může připadat dětinsky snadné. Až na jeden případ: co je pozitivní, tíha nebo lehkost? Parmenides odpověděl: lehkost je pozitivní, tíha je negativní. Měl pravdu či ne? To je otázka. Jisté je jen jedno: protiklad tíha – lehkost je nejtajemnější a nejmnohovýznamnější ze všech protikladů.“ [1, s.13-14]
Kniha je přístupná prostřednictvím E-prezenčky v Knihovním katalogu MUNI.
Seznam použité literatury:
[1] Kundera, M. (2006). Nesnesitelná lehkost bytí. Atlantis. https://katalog.muni.cz/Record/MUB01000479094